„Idiot v kině“ (zamyšlení nad moderním filmovým diváctvím)

neděle 11. listopad 2012 17:58

Joshua Clover ve své knize, která je z větší části věnována interpretaci fenoménu Matrix, píše: „Žižek, teoretik s psychoanalytickou přípravou, začíná přednášku, z níž pochází výše uvedený citát („Matrix přináší radikální omezení rozmanitosti našich počitků na – ani ne písmena, ale strohé digitální řady jedniček a nul ….“ – doplnil autor tohoto článku), cynickým popisem toho, jak film sledoval ve společnosti „dokonalého diváka“, z nějž se vyklube naprostý „idiot“. Muž něco před třicítkou, který se do filmu nechal tak vtáhnout, že celou dobu rušil zbytek publika hlasitými výkřiky typu: „ No ty vo.e, takže realita neexistuje!“ Lepší ovšem taková idiocie, tvrdí Žižek, než nechat se vést k tomu, abychom ve filmu hledali jakýkoli hlubší smysl.“ (Clover, J.: Matrix, Casablanca, Praha 2007, str.

Každý má svého „idiota v kině“.  Já toho svého potkal na premiéře nového Batmana a naneštěstí pro mě nebyl sám. Podstata jeho idiocie však byla jiná, než v příkladu, který svým čtenářům předložil Žižek. Tomu mému „idiotovi“[1] mohlo být tak pod dvacet.  V hloučku mladých lidí, s převažujícím ženským publikem, vyprávěl přisprostlé frky, které slyšel v nějaké lascivní televizní show. Chlubil se tím, že ten film, který měl být za chvíli promítán, už viděl (aby ne, ihned po oficiální premiéře byl prý k dispozici na českých stránkách, umožňujících online správu a úschovnu dat)[2]. Během filmu pak svým kamarádům vykládal, co se v nejbližších minutách stane a to tak, že to slyšela většina osazenctva kinosálu. Jsme národ v jistém smyslu tolerantní, a tak ho nikdo neokřiknul. Lidem v této zemi se však nelze divit, když u nás začíná platit „pro dobrotu na žebrotu“ a nakonec ten, který by toho mladíka okřiknul, by byl také po „zásluze potrestán“.

Triumf své idiocie si mladík nechal až na konec celého filmu. Totiž v dynamickém závěru máme pocit, že hlavní hrdina umírá, i když už od počátku (v místě, kde Waynův sluha vypráví o svém přání, setkat se s ním v civilu) víme, že všechno dopadne dobře. Batman je přeci komiksový hrdina, který ve svém boji proti zlu nikdy neustává. Nicméně chceme na těch pár záběrů před koncem věřit, že umřel při záchraně města, aby mohl v závěrečném happy endu povstat, jako bájný Fénix. Je to podobné, jako když se díváte na detektivku a už před koncem víte, kdo je vrahem, přesto si však na konec počkáte, abyste zjistili, jestli nakonec máte pravdu. V tomto světě jsou ale zlomyslní lidé (mám ten dojem, že jich je čím dál tím víc), kteří jsou schopni vám jakoukoli radost zkazit. Jak ve svých zábavných pořadech, kdysi říkal bavič Petr Novotný st.:"Na každého někdy a někde čeká jeden blbec."

Mladíkovo chování je do určité míry symptomatické a nebál bych se ho označit za ztělesnění moderního diváka. Jak vzdálený nám je divák prvního kinematografu, fascinovaný Pokropeným kropičem či přijíždějící lokomotivou. Možná už pryč je přemýšlivý divák děl Bergmanových, Kurosawových, Kieslowského či některého z dalších velikánů evropské kinematografie. Nepochybuji o tom, že tito diváci ještě přežívají, ale jsou jistě ohroženým druhem, který byl mainstreamem upřednostňujícím tupé voyaerství a spotřebu filmového díla, uzavřen do nějaké dobře zabezpečené rezervace. Koneckonců nejsme my všichni tak trochu „idioty v kině“? Neztratili jsme něco z naší lidské citlivosti a intuice, s níž jsme byli schopni velmi pečlivě rozlišovat filmy, v nichž musíme hledat jakýkoli hlubší smysl a těmi, které slouží jenom k zábavě? Neztratili jsme vlastně smysl filmového umění a nakonec i filmového řemesla jako takového? Není to nakonec symbol doby, v níž máme pocit, že za peníze si lze koupit všechno a v níž zákonitě není rozdíl mezi zábavou a uměním, protože obojí se dá zaplatit? Je to smutný fakt, anebo naše milosrdná lež?

Odcházím z kina, cestou mě doprovází chroupání popkornu, který zčásti dojídají rozcházející diváci, zčásti proto, že šlapu po jeho zbytcích. Ptám se sám sebe, jestli to má smysl, do kina vůbec chodit. Tahle dříve společenská událost ztrácí svou společenskost. Jsme technikou zhýčkaní a vedeni ke spotřebnímu egoismu, už neschopni tolerovat druhé, což je podle mého (asi trochu naivního) soudu základ pospolitosti. Je listopadový den a zítra budou dušičky. Asi zapálím také svíčku a věnuji tichou vzpomínku filmu, protože mám dojem, že ten už je dnes mrtvý.



[1] Spíše charakteru lidového než typ Dostojevského hrdiny.

[2] Upřímně řečeno takový způsob diváctví mi přijde podivný. Někdo, kdo zaplatí nemalý peníz za vstupné do kina, umožní zcela dobrovolně někomu, kdo nezaplatí ani korunu, možnost, zažít podobný zážitek jako platící divák v kině. Není to hloupá solidarita, která se obrací proti tomu, kdo je solidární?

Pavel Lopušník

JAPDo kina nechodím,21:3216.11.2012 21:32:48
ZipNení to o idiotech, ale kultuře18:5115.11.2012 18:51:53
Karel ŠecIdioti v kině08:1512.11.2012 8:15:32

Počet příspěvků: 3, poslední 16.11.2012 21:32:48 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Pavel Lopušník

Pavel Lopušník

Eseje, úvahy a fejetony o zdánlivě obyčejných věcech kolem nás.

Student žurnalistiky a filozof. Motto: "Komu se nelíbí za moje na mým, ať sobě vystaví lepěji na svým" (nápis na poděbradské Obereignerově vile)

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.