Jak jsme zabili Vánoce (Zamyšlení)

úterý 23. prosinec 2014 20:02

Je předvánoční čas. Místo svátků klidu a pohody se Vánoce pozvolna mění na dny shonu a přeplněných nákupních center. Někde mezi frontami na aktuální trendy mezi hračkami či elektronikou zatím umírá skutečná podstata vánočních svátků. Nad kýčovitou ozdobou se v saních, které táhnou sobi, kření Santa Klaus. Někde v dálce je zatím slyšet Rybova Mše, jako umíráček evropské tradice. Jsme součástí podivné hry na sváteční atmosféru v rytmu globalizace a divákovi toho všeho se do mysli vkrádá otázka. Jsou tohle ještě české Vánoce?

Pomalu už od listopadu se na nás z výkladních skříní šklebí Santa Klaus, který volně nahradil halloweenskou výzdobu. Postavička, kterou ve třicátých létech zpopularizoval ve svých reklamách výrobce sladkých limonád, jakoby pozvolna vytlačovala tradiční symboly evropských Vánoc. I české děti, které věří na Ježíška, si ho představují spíše jako amerického Santu, kterého jim pře-komercionalizovaný svět prezentuje jako ten jediný a skutečný symbol globalizovaných svátků. Příběh narození Ježíše v sobě obsahuje určitý myšlenkový náboj (založený na symbolice), který příběhy o Santovi zcela postrádají. Možná i tím je postava vousatého starce tolik atraktivní pro společnost, která spotřebou nahrazuje duchovní dimenzi vánočních svátků.

Vánoce se tak pozvolna proměňují na záležitost drahých dárků, bohaté štědrovečerní večeře a dny trávené před televizní obrazovkou. V komercionalizovaných svátcích ale přicházíme o víc než jen o nervy ve frontách. Někde tady ztrácíme svoji evropskou identitu a nevědomky ji vyměňujeme za jakýsi beztvarý globální kadlub, kde všechno ztrácí svoji vůni, formu i zvuk. Už i ty české koledy se pozvolna proměňují na zvukovou kulisu, kterou supermarkety využívají jenom k dotvoření atmosféry, které vládne nákupní horečka. A zatímco v průběhu roku nadáváme na to, jak je všude draho a jak nemáme peníze, fronty ze supermarketů a tržby obchodníků svědčí o něčem jiném.

Stačí se projít ulicemi našich měst. Skromnou a tradiční výzdobu, nahradila kýčovitá světélka, jak převzatá z průměrných amerických filmů. Tam, kde přes jaro, léto a část podzimu přebýval trpaslík, se teď prohánějí umělí sobi. Figurka červeného Santy slézajícího z umělého žebříku tak v některých domácnostech nahradila předlistopadového Dědu Mráze, jako symbol nových pořádků. A dost možná, že se ve prospěch globálního předvánočního třeštění jednou vzdáme i toho našeho svátečního kapra a nahradíme ho (už jednou provždy) americkým krocanem s vánoční nádivkou. Dobu rozjímání a sváteční pohody mezitím vytěsňujeme myšlenkami na to, co jsme zapomněli koupit. Několik facebookových skupin, které se snaží oživit českou vánoční tradici, nebo, které se snaží bojovat s vnucováním Santa Klause, vede předem prohranou bitvu, ale nikoli celou válku.

Je předvánoční čas. Ten, který by měl patřit tradicím a rozjímání, stejně tak jako radostnému očekávání. Říkám, že měl by patřit a sami se sebe ptejme, proč tomu tak v současné době stále není?

Pavel Lopušník

Vašek VašákKritizovat komerční Vánoce11:3224.12.2014 11:32:34

Počet příspěvků: 2, poslední 25.12.2014 7:18:59 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Pavel Lopušník

Pavel Lopušník

Eseje, úvahy a fejetony o zdánlivě obyčejných věcech kolem nás.

Student žurnalistiky a filozof. Motto: "Komu se nelíbí za moje na mým, ať sobě vystaví lepěji na svým" (nápis na poděbradské Obereignerově vile)

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.